Čoky

7. 2. 2012

Čoky: Nevidomá ve skautském oddílu? Žádný problém

Před chvilkou začala schůzka družiny Vlíčat pražského dívčího oddílu Statečná srdce. Na programu je tradiční závod na body – děvčata píší odpovědi na tři otázky, které jim zadala rádkyně. Ta teď sedí stranou a zapisuje odpovědi, které jí potichu diktuje dvanáctiletá Čoky. Čoky je nevidomá, a je tedy do jisté míry odkázána na pomoc ostatních.

„Musím se přiznat, že než k nám Čoky přišla, měla jsem trochu strach,“ říká rádkyně družiny Klára Kochová. Kladla si otázku, jak Čoky ostatní děti přijmou a jak mezi ně zapadne. Naštěstí se hned na začátku její obavy rozptýlily.

„Když jsme Čoky představily, ostatní holky z naší družinky Vlíčat, jí podaly ruku a každá řekla, jak se jmenuje. Pak jsme je upozornily, že je potřeba, aby vždycky někdo vzal Čoky za ruku, když někam půjdeme. Holky to vzaly.“

Je pravda, že ze začátku jim to vedoucí musely ještě párkrát připomenout, než si zvykly, ale teď už to dělají úplně automaticky.

Jak se změnila činnost družiny od té doby, co do ní chodí Čoky? Klára, kterou ostatní děvčata znají spíše pod přezdívkou Miramis, odpovídá: „Když házíme při nějaké hře míčem, musí někdo stát na místě, kam má Čoky hodit, a vydávat zvuky. A holky se většinou samy nabízejí, že budou ‚pípat’.“

Dítě se zrakovým postižením potřebuje slyšet slova, která mají přímou souvislost s tím, co se v okolním světě právě odehrává – slova, která pokud možno věcně a bezprostředně popisují to, co v tu chvíli dítě slyší nebo cítí. „V komunikaci se nemusíme vyhýbat slovům ‚podívej se’, ‚koukni’, ‚prohlédni si’, ‚vidíš to?’ apod., ačkoli tím rozumíme ‚nahmatej’, ‚osahej si’ atd.“, vysvětluje Miramis. „Dítě těmto běžným výrazům snadno porozumí. Při popisování okolí nemusíme vynechávat ani vizuální dojmy, včetně barev.“

Prostřednictvím lidského hlasu se děti dozvídají, kdo je kdo a jak jsou jednotliví lidé od něho blízko nebo daleko. Čoky nyní podle hlasu pozná většinu členek oddílu. 

S pomocí ostatních Čoky i sportuje. Při běhání před ní běží některá z dívek, tleská nebo vydává jiné zvuky a Čoky pak běží za ní. Je to samozřejmě o něco pomalejší, než když dítě běhá samo, a proto, když je nějaký závod na čas, běží některá z rádkyň s Čoky a drží ji za ruku.

Při míčových hrách používají v oddíle ozvučený míč. To je běžný míč (fotbalový, volejbalový nebo jakýkoli jiný), který má uvnitř rolničky a jiné drobné předměty, které při pohybu vydávají nejrůznější zvuky. Tak Čoky vždycky sluchem pozná, kde se míč nachází.

Mohlo by se zdát, že je Čoky při hrách oproti ostatním členkám družiny v nevýhodě, ale není tomu tak. Pokud v rámci hry mají jít děti někam poslepu, obvykle výrazně vede. A když se hrají hry, rozvíjející dětský sluch, také se Čoky bezvadně daří. „Nemá sluch vyvinutější proto, že nevidí, má ho ‚jen’ vytrénovanější,“ vysvětluje Miramis.

Čoky se bez problémů zapojuje i do složitějších činností, jako jsou například rukodělné práce. Jen potřebuje více asistence. Různé lepení, vystřihování apod. jí jde moc dobře. Například jednou na podzim spolu s ostatními vyráběla papírové draky.

Ani při malování není Čoky z činnosti družiny vyřazena. Rytím na speciální fólii zhotovuje pěkné obrázky. A když jsou obrázky nakonec ještě podlepeny tmavým barevným papírem, mohou si je krásně prohlížet jak nevidomí, tak i vidící. Čoky tak může obrázky doprovázet své zápisy do družinové kroniky. Píše je doma na počítači a tiskne je dvakrát: jednou v Braillově písmu pro nevidomé a jednou v černotisku pro své vidící kamarádky.
Marek Bárta

podle práce Kochové K.: Integrace nevidomého dítěte a oddílu.

Nezkrácený článek vyšel v časopisu Skautský svět 3/2006. 

Braillovo písmo

Současnou podobu písma pro nevidomé vytvořil před sto padesáti lety Francouz Louis Braille (sám nevidomý). Základem je tzv. šestibod, kombinace některých ze šesti bodů tvoří písmeno. Šest bodů je totiž minimální počet, ze kterého lze kombinací vytvořit celou abecedu. Body se velmi dobře čtou i tisknou a geniální na nich je také to, že se šestibod vejde do hmatového pole bříška jednoho prstu. Písmena základní abecedy jsou mezinárodní, jsou stejná i v azbuce nebo čínských znacích, zbylé kombinace se používají pro speciální písmena určitých jazyků (č, ě, ö…).

Další příběhy začlenění najdete zde: KamzíkSkokanČokyVašíkHonzík.