Sluchové postižení

Co je sluchové postižení

Sluchové postižení může mít mnoho stupňů závažnosti. Nejdůležitější a nejzákladnější dělení osob se sluchovým postižením je na „neslyšící“ (ti, kteří nepoznají sluchem jednotlivé hlásky) a „nedoslýchavé“ (ti, kteří hlásky rozlišit mohou). Nedoslýchavost se dále dělí na stupně podle velikosti sluchové ztráty neboli míry, do jaké daný člověk rozumí zvukům mluvené řeči.

Sluchové postižení souvisí s obtížemi při komunikaci v mluvené řeči. Jednak je pro osoby se sluchovým postižením obtížné mluvenou řeč vnímat, jednak mají v různé míře problém ji produkovat (protože sluchová kontrola chybí nebo je nedostatečná). Někteří jsou přesto schopni se tvrdou prací a usilovným cvičením naučit mluvit srozumitelně, některým je rozumět jen velmi těžko. Srozumitelnost řeči nesouvisí s inteligencí, ale jen s jistým nadáním, v určité míře je také závislá na velikosti sluchové ztráty. Stejný princip platí u odezírání – ne každý člověk se sluchovým postižením umí perfektně odezírat, opět musí mít pro odezírání vlohy.

V České republice je zhruba půl milionu nedoslýchavých a neslyšících. Z nich podstatnou část tvoří „ohluchlí“, kteří přišli úplně či částečně o sluch v důsledku stárnutí. Zhruba 15 000 nedoslýchavých a neslyšících se s vadou sluchu narodilo nebo jejich vada vznikla už v dětství.

Dalším důležitým termínem pro oblast osob se sluchovým postižením je „Neslyšící“. Jedná se o skupinu lidí, kteří se cítí být členy jazykové a kulturní menšiny, proto se píše s velkým počátečním písmenem. Jazykovou menšinou jsou proto, že v každodenní komunikaci mezi sebou navzájem používají český znakový jazyk – jazyk, který je odlišný od češtiny. Kulturní menšinou jsou proto, že mají kulturu odlišnou od té české. Mají jiná pravidla chování, jiné zvyklosti, jiné hodnoty, své vlastní specifické umění, vlastní historii, jiný humor a mnoho dalšího. Příslušnost ke komunitě Neslyšících nezávisí na velikosti sluchové ztráty, mohou sem patřit jak neslyšící tak nedoslýchaví, důležité je komunikovat v českém znakovém jazyce, znát kulturu Neslyšících a cítit se být členem komunity. Komunita Neslyšících není skupinou lidí s postižením, kteří jsou méně schopní než slyšící lidé a kteří se chtějí za každou cenu připodobnit slyšícím a moci se zapojit do jejich společnosti. Je to skupina lidí hrdých na svůj jazyk a kulturu.

Příčiny sluchového postižení

U osob se sluchovým postižením bývá důležitým faktorem doba, kdy postižení vzniklo.

Sluchová vada může být tzv. „prelingvální“, nebo „postlingvální“. Prelingvální znamená, že se dítě narodilo se sluchovou vadou nebo u něj vada vznikla předtím, než si osvojilo mluvenou řeč. Postlingvální sluchová vada je taková vada, která vznikla poté, co si daná osoba osvojila mluvenou řeč.

V nejtěžší situaci se nacházejí „prelingválně neslyšící“, tedy osoby, které se narodily se sluchovou vadou tak silnou, že nemohou sluchem rozlišit zvuky mluveného jazyka, případně tuto vadu získaly ve velmi útlém věku. Tyto děti nemají možnost naučit se mluvený jazyk, protože ho sluchem nemohou vnímat. Pokud se narodí slyšícím rodičům (což se stane v 90 – 95% případů), tak se od nich ani nenaučí znakový jazyk. Mohou tak vyrůstat úplně bez jazyka a bez možnosti učit se o světě, který je obklopuje.

I další typy sluchového postižení přinášejí mnoho omezení, které však lze zmírnit či úplně odstranit za pomocí vhodně zvolené komunikační a vzdělávací metody, která dané osobě nejlépe vyhovuje.

Jak pracovat s dětmi se sluchovým postižením

Při práci s dětmi se sluchovým postižením je především důležité najít vhodnou formu komunikace, která dítěti vyhovuje. Pro zapojení dítěte do kolektivu je nezbytné neustále myslet na základní pravidla komunikace s osobou se sluchovým postižením a postarat se o to, aby dítě nebylo z kolektivu vyloučené.

Způsobů komunikace s osobami se sluchovým postižením je několik:

Odezírání je nejčastější způsob komunikace neslyšících se slyšícími. Je velmi náročné a vyčerpávající, lze odezřít jen několik hlásek, zbytek si musí odezírající domyslet. Navíc melodii hlasu odezřít nelze, proto např. ironii lze zachytit velmi těžko. Při odezírání je nutné dodržet některá základní pravidla. Odezírání bez pomoci sluchu není spolehlivá metoda vnímání mluvené řeči, dochází při ní často k omylům. Úspěšnost odezírání je velmi snížena při fyzické či psychické nepohodě. Odezírající osobě předem sdělíme téma hovoru. Mluvíme obráceni čelem k ní, naše tvář musí být osvětlena, nesmíme pohybovat hlavou nebo si zakrývat ústa. Dbáme na zřetelnou výslovnost a mluvíme volnějším tempem při zachování přirozeného rytmu řeči. Zdůrazňujeme klíčová slova. V případě potřeby opakujeme sdělení jinými slovy. Při hovoru s nedoslýchavým člověkem nezvyšujeme hlas a nekřičíme. Zajistíme vhodné poslechové podmínky bez okolního hluku.

Pokud zvolíte způsob komunikace psaní, uvědomte si, že pro některé osoby se sluchovým postižením je čeština cizí jazyk. Zvláště prelingválně neslyšící mají různou úroveň znalosti českého jazyka od dobré úrovně až k hranici gramotnosti.

Znakový jazyk je přirozený, plnohodnotný, samostatný jazyk, který má svoji gramatiku a slovní (znakovou) zásobu. Je pro komunikaci osob se sluchovým postižením nejvhodnější, protože se vnímá pouze očima, sluch k němu není potřeba. Je však obtížné se ho naučit, pro slyšící je to cizí jazyk jako každý jiný. Existuje celá řada národních znakových jazyků, které vznikly stejně přirozeným dlouhodobým vývojem jako národní jazyky mluvené. Český znakový jazyk není na celém území ČR stejný (má „nářečí“), což je přirozeným jevem, který se vyskytuje ve všech jazycích.

Znakovanou češtinu (češtinu podporovanou znaky) vytvořili slyšící lidé z potřeby komunikovat s neslyšícími lidmi. Je to umělý systém, který představuje užívání jednotlivých znaků znakového jazyka a používá gramatiku českého jazyka. Pro gramatická slova (např. předložky, spojky), která znakový jazyk nepoužívá, tvoří nové znaky. Pro osoby nedoslýchavé a ohluchlé může být někdy znakovaná čeština užitečnou pomůckou pro odezírání. Základním předpokladem je zde ale znalost češtiny a znalost znaků.

Komunikace s osobou se sluchovým postižením se musí řídit následujícími základními pravidly:

  • Před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením navážeme zrakový kontakt. Pokud se na nás nedívá, můžeme jej upozornit lehkým dotykem na rameno, paži nebo předloktí, že
    s ním chceme hovořit. Zrakový kontakt udržujeme po celou dobu rozhovoru.
  • Člověku se sluchovým postižením předem vysvětlíme, co se bude dít.
  • Důležité dotazy raději opakujeme a neváháme ani použít písemnou formu.
  • Občas požádáme, aby nám člověk se sluchovým postižením svými slovy sdělil, co nám rozuměl (nikdy se neptáme, zda nám rozuměl). Ptáme se zásadně vždy po každém důležitém sdělení.
  • Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení. Proto
    k takovému člověku přistupujeme se stejným respektem a ohledem na důstojnost jako k člověku bez postižení. Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, ale snažíme se najít cesty, jak se vzájemně lépe dorozumívat.
  • Komunikační preference každé osoby se sluchovým postižením mohou být různé. Proto je nutno projevit vstřícnost a ochotu přizpůsobit se dorozumívacím možnostem každého dítěte se sluchovým postižením.

Jak na sluchové postižení ve skautském oddíle

Částečná ztráta sluchu není výraznou překážkou pro zapojení dítěte do oddílu. Pro vedoucího je důležité být podrobně seznámen s pravidly pro komunikaci s neslyšícími. Měl by je být schopný vysvětlit a postupně učit i ostatní děti v oddíle. Při úplné ztrátě sluchu už je situace složitější, v té chvíli by bylo vhodné, aby dítě mělo k dispozici asistenta, který by mu tlumočil do znakového jazyka (neumí-li jazyk vedoucí). Pokud má dítě asistenta ve škole, je možné využívat jej i na volnočasové aktivity. Z běžných skautských aktivit je třeba v souvislosti se sluchovým postižením myslet na pískané signály, které by bylo dobré v přítomnosti dítěte se sluchovým postižením nahradit jinak (nebo doplnit o vizuální znamení i pro neslyšícího). Jinak se dítě se sluchovým postižením může účastnit většiny známých her, ve kterých nehraje sluch významnou roli (například Ringo, Mrkaná (Na vraha), Boj o šátky apod.).

Pro dítě se sluchovým postižením je však nejvhodnější být v kolektivu ostatních dětí se sluchovým postižením, ideální je, pokud zde jsou i neslyšící vedoucí. Kolektiv je dítěti dobře uzpůsoben, má zde možnosti naplnit svoje komunikační potřeby a nehrozí jeho izolace a pocity odstrčenosti. Setkávání s dospělými neslyšícími je pro děti se sluchovým postižením velmi důležité pro rozvoj jejich sebevědomí a identity.

S kým můžu spolupracovat

V současné době funguje v Praze při skautský oddíl pro neslyšící, 53. oddíl Potkani. V odkazech najdete centrální e-mailovou adresu, na které je možné kontaktovat vedoucí tohoto oddílu.

Pokud potřebujete získat více odborných informací o postižení sluchu, neváhejte kontaktovat organizace, které těmto lidem poskytují služby jako například Svaz neslyšících a nedoslýchavých
v ČR. Některé organizace poskytují osobní asistenci či dobrovolníky, kteří doprovázejí tyto děti na jejich kroužky a mohou tam s nimi po celou dobu trvání pobýt. Poskytují též poradenství týkající se kompenzačních pomůcek, které ulehčují těmto dětem komunikaci, samostatnost a soběstačnost. Můžete také spolupracovat s některou organizací jako dobrovolníci při jejich aktivitách. Touto spoluprací se dozvíte o daném postižení daleko víc.

 Autorkou článku je Josefína Kalousová – Pepe