Sociální znevýhodnění

Co je sociální znevýhodnění

(Slowík, J.: Speciální pedagogika. Grada, 2009.)

Se sociálním znevýhodněním se setkáváme naprosto běžně. Prakticky v každém oddíle můžeme najít někoho, kdo pochází z rodiny, která nemá dostatek peněz, jehož rodiče jsou cizinci nebo se potýká s problémy v rodině. Občas nám tak ani nepřijde, že máme vedle sebe někoho, kdo by potřeboval pomoc. Přesto zrovna v této oblasti mohou i malé věci udělat hodně prospěchu.

Sociokulturní znevýhodnění začíná být stále více zdůrazňováno společně s tématy evropské a mezinárodní společenské integrace, resp. globalizace. Je spojené s otázkami přistěhovalectví a zvýšené migrace.

Sociokulturní znevýhodnění je spojeno s problémy jako:

  • jazyková bariéra,
  • národnostní nebo rasová odlišnost (např. barva pleti, způsob oblékání, kulturní projevy atd.),
  • nízký sociální a ekonomický status (nezaměstnanost, nízké vzdělání apod.),
  • sociálně patologické prostředí rodiny nebo komunity.

Lidé takto znevýhodnění často podléhají různým formám sociální izolace a diskriminace. Mají proto silnější tendenci setkávat se a komunikovat především mezi sebou a vytvářet minoritní subkultury. To má výhody (eliminace sociální deprivace a izolace jednotlivců), ale i negativa (prohlubování bariér mezi minoritou a většinovou společností).
I ten, kdo ve svém domácím prostředí nemá se sociální integrací problém, se může ocitnout v postavení sociokulturně znevýhodněného jedince třeba při delším pobytu v zahraničí (např. ve výrazně kulturně odlišném prostředí, jehož jazyk neovládáme).

Sociální vyloučení

(www.integracniprogramy.cz)

Extrémní podobou sociálního znevýhodnění je pak takzvané sociální vyloučení.
Sociálním vyloučením (exkluzí) rozumíme proces, kdy jsou jednotlivci či celé skupiny vytěsňovány na okraj společnosti a je jim omezován nebo zamezen přístup ke zdrojům, které jsou dostupné ostatním členům společnosti.
Mezi tyto zdroje řadíme především zaměstnání, bydlení, sociální ochranu, zdravotní péči a vzdělání.

Co jsou sociálně vyloučené lokality a jak vypadá život v nich?

Sociálně vyloučené lokality vyrostly za posledních patnáct let při mnoha českých městech a obcích. Nejvíce jich je v chudých regionech v severočeském a severomoravském pohraničí. V Česku však neexistuje kraj, kterému by se tento fenomén „nové chudoby“ zcela vyhnul.

Na malém prostoru, v přelidněných bytech nejnižší kategorie, obvykle v katastrofálním technickém stavu, s podprůměrným vybavením (často bez sociálního zázemí) žijí rodiny a jednotlivci závislí na sociálních dávkách, vesměs dlouhodobě nezaměstnaní.
Nejčastěji jde o místa a objekty, které ztratily své původní využití a leží v takové části města, která se nerozvíjí. Bývá zde špatná infrastruktura a dopravní obslužnost, chybí tu například obchody, často i základní škola, nejsou tu žádné pracovní příležitosti. Je odtud daleko k lékaři i na úřady.

Život v těchto lokalitách je frustrující. Zdejší obyvatelé si nejsou s to pomoci vlastními silami, často ani nevědí jak. Volí krátkodobé životní strategie, cílené jen na uspokojení základních potřeb. Nerozumějí společenskému prostředí a společenským normám majority. Žijí v pocitu ohrožení a strachu ze změn a nových věcí.

Děti v sociálním vyloučení

Děti, které v těchto lokalitách vyrůstají, automaticky přejímají uvedené modely jednání a celá situace se tak mezigeneračně dědí. Většina zdejších dětí navštěvuje ZŠ praktické (dříve zvláštní školy). Na vyučování se připravují málo nebo vůbec, některé mají se školní docházkou trvalé problémy.
Někteří rodiče nepovažují školní docházku za podstatnou, kvůli diskriminaci na trhu práce a dlouhodobé nezaměstnanosti jim chybí zkušenost, že vzděláním lze zvýšit šanci na získání zaměstnání.

Jak pracovat s dětmi se sociálním znevýhodněním

Při snahách o zapojení sociálně znevýhodněného dítěte nebo dítěte z odlišného sociokulturního prostředí dbejte na následující pravidla:

  • není třeba, abyste prvoplánovitě volili speciální přístupy,
  • nejprve zjistěte potřeby a motivace dítěte, posuďte stav oddílu, jeho otevřenost a případné xenofobní nálady,
  • zamyslete se také nad svými vlastními postoji a rozhodnutostí, zda pracovat s takovým dítětem,
  • před nebo při vstupu dítěte do oddílu citlivě představte kulturní reálie prostředí, ze kterého dítě pochází (seznamte ostatní vedoucí i členy oddílu se zvyky, tradicemi, vztahy a dalšími prvky dané kultury) (podrobněji v následující kapitole 2.3.1),
  • komunikujte pravidelně s rodiči dítěte, dítětem samotným, případně připravte pro dítě propracovanější integrační plán (zjistěte, co umí i neumí, aktivity a hry, ve kterých bude moci vyniknout i zdokonalovat se),
  • pokud můžete, vyčleňte z týmu vedoucích jednoho, který bude dítěti k ruce, když to bude potřebovat,
  • zařazujte cíleně aktivity podporující oddílový duch.

Jak na sociální znevýhodnění ve skautském oddíle

Komunikace, vysvětlování her

Při zadávání úkolů a pokynů ke hrám je třeba brát v potaz, jak dobrou znalost češtiny děti mají. Děti cizinců, které nežijí v České republice dlouhou dobu, mohou mít dost malou slovní zásobu a může pro ně být složité udržet pozornost, pokud nerozumí pořádně. Proto při vysvětlování pravidel nebo zadávání úkolů těmto dětem volte jednoduché a jasné věty, nepoužívejte rozvitá souvětí, dvojsmysly a slang. Při vysvětlování můžete použít grafické prvky – kreslit plán hracího pole na tabuli, kreslit předměty, o kterých mluvíte, případně je mít rovnou po ruce a vše názorně ukazovat.

S horší znalostí českého jazyka a menší slovní zásobou se můžete setkat i u romských dětí, které sice česky mluví a rozumí, ale u nich doma se mluví více romsky než česky.

Náboženská pravidla

Nezapomeňte také na to, že děti z odlišného sociokulturního prostředí mohou také pocházet z odlišné náboženské tradice, která může ovlivňovat jejich život i působení v oddíle. Může jít například o běžný život, konkrétně stravování – muslimové tak například nesmí jíst vepřové maso ani žádné výrobky z něj, nesmí pít alkohol, Židé pak mají povinnost dodržovat řadu zásad (známých pod označením košer) při přípravě jídla – například striktně zapovězené mísení masa a mléka, včetně používání stejných nádob na tyto potraviny. Židé také třeba během svátku pesach nesmí jíst nic kvašeného a mají i spoustu dalších pravidel.

Je tedy důležité zjistit si při příchodu dítěte s odlišnou náboženskou tradicí do oddílu pokud možno co nejvíce informací o tomto náboženství a jeho pravidlech, abyste se nedostávali do zbytečných nevhodných situací. Stejně tak mohou být náboženské svátky a rituály příčinou neúčasti dítěte na výpravách nebo schůzkách (někdy může být i nečekaná, pokud se vám to dítě bojí nebo stydí říci). Může jít například o zákaz práce včetně vaření anebo používání ohně při šabatu (sedmém dnu týdne určeném k odpočinku) u Židů.

Rady a doporučení ke komunikaci s lidmi se sociálním a sociokulturním znevýhodněním

(Slowik, J.: Komunikace s lidmi s postižením. Portál, 2010.)

  • velkou překážkou zdravé komunikace a vzájemného porozumění většinové společnosti s lidmi sociálně nebo sociokulturně odlišnými mohou být zejména předsudky, netolerance a příliš zobecňující postoje vůči nim,
  • i s těmi, u nichž se objevují sociálně patologické projevy, bychom měli komunikovat partnersky, citlivě a s respektem k jejich lidské důstojnosti; důležitá je ovšem také asertivita a důslednost – nemusíme tedy přistupovat na manipulativní, hrubou a jinak nepřijatelnou komunikaci z jejich strany.

První uvedená forma sociálního znevýhodnění – tj. zhoršená fi nanční a materiální situace rodiny – by pro skauting neměla být problém. Skautování se obecně řadí mezi fi nančně méně náročné volnočasové aktivity dětí (oproti různým druhům sportu nebo výuce jazyků).  Navíc by neměl být problém ani vyhovět rodinám s rozložením splátek za registraci nebo výpravy (podrobnější návody, včetně možnosti využití sociálních dávek, najdete zde).

Navíc skautská výchovná metoda s velkým důrazem na družinový systém je velmi vhodným prostředkem ke smazávání sociálních a kulturních rozdílů, kde jak vedoucí, tak rádce mohou velmi dobře pracovat s tím, že družina i oddíl jsou jeden tým, ve kterém je důležitý každý člen se všemi dovednostmi, které umí.

S kým můžu spolupracovat

V případě, že budete hledat podrobnější informace o práci se sociálně znevýhodněnými dětmi, je dobré v první řadě spolupracovat s rodiči a se školami. V případě, že půjde o děti ze sociálně slabých rodin, můžete zkusit kontaktovat některou neziskovou organizaci, jejíž sociální pracovníci mohou být s rodinou v kontaktu. U nich se můžete informovat o situaci v rodině dítěte a společně konzultovat práci s ním. Nejznámějšími organizacemi poskytujícími terénní sociální práci jsou například Člověk v tísni, Charita nebo DROM.

V případě, že budete hledat informace o odlišném kulturním prostředí, můžete kontaktovat některé ze sdružení jednotlivých národnostních menšin. Prakticky každou početnější menšinu jedno nebo více takových sdružení zastupuje. Jsou to například sdružení Klub Hanoi vietnamské národnostní menšiny, Sdružení Ukrajinců a příznivců Ukrajiny v ČR nebo různá romská sdružení jako Romea nebo Společenství Romů na Moravě. Jejich pracovníci vám rádi poskytnou potřebné informace.

Spoustu informací o různých kulturách, menšinách a náboženstvích samozřejmě najdete i na internetu a v literatuře.

SpV doporučuje např. tyto odkazy a literaturu. S jakýmkoli dotazem k tomuto či jinému tématu se neváhejte obrátit na naši poradnu.

Autorem článku je Václav Zeman – Šík