Specifické vývojové poruchy učení

Co jsou specifické vývojové poruchy učení

Specifické vývojové poruchy učení pozorujeme u dětí, které jsou nápadně neúspěšné v některé školní dovednosti, ačkoliv mají přiměřenou inteligenci. Postihují přibližně 5 – 7% populace.

  • dyslexie – specifická porucha čtení (zaměňuje písmena, čte pomalu, bez porozumění čtenému textu),
  • dysgrafie – specifická porucha psaní (potíž se zapamatováním tvaru písmen, písmo nečitelné, neuspořádané),
  • dysortografie – specifická porucha pravopisu (malý jazykový cit, nerozlišuje tvrdé a měkké souhlásky, sykavky, vynechává interpunkci),
  • dyskalkulie – specifická porucha počítání a práce s matematickými symboly (potíže v číselných a prostorových představách),
  • dyspraxie – specifická porucha obratnosti,
  • dysmuzie – specifická porucha schopnosti vnímat a reprodukovat hudbu (neschopnost rozlišovat tóny, zapamatovat si, vybavit si či reprodukovat melodii a rytmus),
  • dyspinxie – specifická porucha schopnosti kreslit, nižší úroveň kresby.

Jednotlivé typy poruch učení se mohou vyskytovat společně (např. častá kombinace dyslexie, dysgrafie a dysortografie). Nezřídka se také pojí s ADHD – poruchou pozornosti s hyperaktivitou.

Jak pracovat s dětmi se specifickými vývojovými poruchami učení

V důsledku specifické poruchy učení je dítě i přes svou celkovou úroveň rozumových schopností v některé oblasti výrazně slabší. Aby se kvůli tomu dítě nepodceňovalo, nebo aby mu naopak nebyly dělány zbytečné úlevy, doporučujeme následující zásady:

  • Všímejte si toho, co dítě umí, vyhledejte kladné rysy a pozitivně je hodnoťte.
  • Dostatečně a pozitivně dítě motivujte.
  • Pochvalte ho vždy, když je to možné, zprostředkujte mu pocit úspěchu a podporujte jeho sebevědomí.
  • Rozlišujte, v čem má dítě potíže a co může úspěšně splnit (žádné zbytečné úlevy).
  • Úkoly zadávejte jasně a přesvědčte se, že dítě zadání rozumí.
  • Ponechte dítěti dostatek času, netrvejte na časových limitech, které splňují ostatní děti.
  • Umožněte dítěti používat vhodné pomůcky (spolupráce s rodiči: v oddíle může používat stejné pomůcky jako ve škole).

Jak na specifické vývojové poruchy učení ve skautském oddíle

Dětí se specifi ckými vývojovými poruchami učení není zrovna malý počet (udává se 4 – 20%, podle přísnosti diagnostických kritérií), je tedy velmi pravděpodobné, že navštěvují i váš oddíl.

Na mnohé skautské činnosti nemá porucha žádný negativní vliv, ale i tak je v programu občas zařazena aktivita, která vyžaduje některé školní dovednosti (čtení, psaní, počítání). Proto by vedoucí měl o specifických poruchách učení dítěte vědět a přizpůsobit tomu podmínky pro něj. Také pokud je dítě navyklé používat nějaké pomůcky nebo způsoby práce, měl by vedoucí spolupracovat s rodiči na tom, aby je dítě stejně používalo i v prostředí oddílu.

V situaci, ve které je dítě specifi ckou poruchou učení znevýhodněno, můžeme uplatnit následující strategie (dají se střídat, kombinovat):

  • v problematickém místě dítě podpořit (např. dysgrafi kovi nechat víc času na psaní, použít trojhrannou tužku, která se mu lépe drží, apod.),
  • problematické místo obejít (např. dysgrafi ka nechat úkol splnit ústně – děti při kimovce píší, které předměty si zapamatovaly, dysgrafi k je může vedoucímu za dveřmi vyjmenovat ústně).

S kým můžu spolupracovat

I v této oblasti je důležitá spolupráce s rodiči dítěte – zvlášť v jednotnosti používání pomůcek a způsobů práce, na které je dítě zvyklé. Své případné otázky či nejasnosti může vedoucí konzultovat jistě i ve škole dítěte (s třídním učitelem či se školním speciálním pedagogem), případně v pedagogicko-psychologické poradně, které bývají v každém větším městě.

Ve větších městech zpravidla fungují Dyscentra, která nabízejí diagnostiku a terapii specifických poruch učení, podporu a konzultace rodičům i dalším zájemcům a prodej pomůcek. Některá se pak věnují i volnočasovým aktivitám a doučování pro děti se specifickými vývojovými poruchami učení.

SpV doporučuje např. tuto a literaturu. S jakýmkoli dotazem k tomuto či jinému tématu se neváhejte obrátit na naši poradnu.

Autorkou článku je Marie Vlasatá – Bedla