Tělesné postižení

Co je tělesné postižení

Tělesné postižení se projevuje porušenou hybností. Je porušeno buď vlastní hybné ústrojí nebo nervová soustava. Jedná se o dlouhodobý nebo trvalý stav. Omezení pohybu může být celkové či částečné. Dále vrozené (i dědičné) a získané. U získaného postižení se člověk hůře vyrovnává se změnou – uvědomuje si, co už sám nezvládl. Na druhou stranu může dobře využít těch schopností a dovedností, které zvládal předtím.

Pohybové postižení je příčinou omezení samostatnosti, posiluje závislost na jiných lidech. Omezená pohybová schopnost může ztížit sebeuplatnění-seberalizaci. Důležitá je míra soběstačnosti a nezávislosti, která je vázaná na zachování přijatelné pohybové funkce horních i dolních končetin.

Lidé s kombinovaným postižením

Kombinované postižení je charakteristické přítomností dvou nebo více vad, např. tělesným a zrakovým postižením. Často se u těchto lidí vyskytuje epilepsie.

Jak pracovat s dětmi s tělesným postižením

Člověk s tělesným postižením většinou potřebuje bezbariérové prostředí venkovní i v budovách (nájezdy, bezprahové vstupy, dostatečně široké dveře, manipulační prostor pro pohyb na vozíku, nízkopodlažní autobusy, vlaky, tramvaje, dostatečně široké výtahy apod.). Nepotřebuje žádné specifické přístupy v komunikaci. Naopak, bavte se s ním jako s každým jiným, ale dbejte na bezbariérovost okolí.

Několik rad a doporučení pro komunikaci s člověkem s tělesným postižením

  • Při komunikaci s člověkem na vozíku je vhodné fyzicky se snížit na jeho úroveň (posadit se vedle něj apod.). Nikdy se přitom neopírejte o vozík (rozhodně ne bez svolení toho, kdo na něm sedí).
  • Doprovází-li člověka s tělesným (nebo i jiným) postižením další osoba (asistent apod.), není jejím posláním hovořit za doprovázeného jedince nebo o něm; v rozhovoru se rozhodně obracejte vždy na toho, s kým a o kom právě mluvíte.
  • Tělesné (pohybové) postižení není automaticky spojeno s postižením intelektu (mentálním) a smyslů (zraku a sluchu); k člověku s pohybovým handicapem tedy nepřistupujte tak, jako by jeho postižení bylo závažnější, než ve skutečnosti je. Není třeba se v rozhovoru vždy vyhýbat tématům souvisejícím s postižením.
  • Některé druhy tělesného postižení mohou být spojené s poruchami řeči a problémy s vyjadřováním. V tom případě je důležité pozorné naslouchání a nechat takovému člověku dostatek času na vyjádření, neskákat mu do řeči, nedoříkávat věty za něj.
  • Pomoc člověku s postižením nabízejte, vždy by však měla být po vzájemné dohodě, nikdy mu ji nevnucujte. Jestliže jste odmítnuti, neměli byste se nechat odradit a zanevřít na všechny lidi s postižením a už jim nikdy pomoc nenabízet. Respektujte, že lidé s postižením chtějí být nezávislí a soběstační.

Jak na tělesné postižení ve skautském oddíle

Děti s tělesným postižením se mohou účastnit programu oddílů téměř bez omezení. Důležitá je pro ně jen potřeba bezbariérového prostředí, což může být složitější v klubovně, která by byla ve vyšším patře bez výtahu, nebo na výpravě či na táboře. I v tomto případě však můžete trasu výletu nebo dopravu na tábor uzpůsobit člověku na vozíku tak, aby se jí mohl zúčastnit také.

Zajímavou zkušeností může být pro vás i pro děti z vašeho oddílu vyzkoušet si část dne nebo i jen část schůzky s odkázáním jen na pohyb na vozíku. Můžete si tak na vlastní kůži vyzkoušet, jak se cítí lidé na vozíku, i to, s jakými na první pohled drobnými, ale přitom velmi únavnými problémy se musejí potýkat (např. vysoké obrubníky ve městech, nebezbariérovost některých budov a prostředků hromadné dopravy…).

S kým můžu spolupracovat

Více podrobných informací o tělesném postižení můžete získat od některé z řady organizací, které dnes fungují. V některých případech můžete zažádat o získání dobrovolníků nebo asistentů, kteří by s dítětem do oddílu pravidelně docházeli a pomáhali jim na místě. Jde např. o sdružení Asistence Praha, Svaz tělesně postižených ČR (s celorepublikovou působností), Jedličkův ústav a školy a Liga vozíčkářů (Jihomoravský kraj a Vysočina). Pokud byste se sami chtěli obdobnými asistenty stát, opět můžete kontaktovat některou z uvedených organizací a tam se dozvíte vše potřebné. Zapojení se do podobné asistence může být zajímavou náplní programu pro roverský kmen.

Dále SpV doporučuje např. tyto odkazy a literaturu. S jakýmkoli dotazem k tomuto či jinému tématu se neváhejte obrátit na naši poradnu.

Autorkou článku je Eva Pilátová – Štaflík