Týrané, zanedbávané a zneužívané dítě

Co je CAN – syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte

Dítě jako lidské mládě se vyznačuje mimo jiné tím, že je od narození závislé na ostatních, tedy odkázané na péči rodičů a dalších blízkých lidí – nemůže své dětství a vývoj zvládnout samo. Aby se dítě mohlo zdravě vyvinout a vyrůst ve zdravého dospělého člověka, potřebuje nejen dlouhodobou podporu a péči, ale také pevné citové navázání. Uspokojení vrozených potřeb dítěte od nejútlejšího věku má zásadní vliv na celý další vývoj a kvalitu života. Pokud je některá ze základních potřeb dlouhodobě neuspokojována nebo je dítě zatíženo situacemi, které neumí zpracovat a zvládnout, je vážně ohrožen jeho vývoj. Dítě může být zásadně ohroženo zanedbáváním, týráním, nebo zneužitím. Tato tři témata spolu zásadně souvisí, často se dějí současně, a proto je syndrom zanedbávaného a zneužívaného dítěte v současné literatuře označován souhrnně jako syndrom CAN (Child abuse and Neglect).

Týrání

Týrání je takové chování, které dítě duševně nebo tělesně poškozuje. Týrání se může dít na fyzické či psychické úrovni. Jako příklad fyzického týrání můžeme uvést nadměrné bití nebo bití předměty či pálení a další ubližování, stejně tak pohlavní týrání (často se mluví o sexuálním zneužívání). Psychickým týráním myslíme slovní útoky na dítě, opakované ponižování nebo zavrhování dítěte, také vystavování dítěte zásadním konfliktům jiných osob (např. mezi rodiči) nebo násilná izolace dítěte. Velice závažný je fakt, že lidé model chování, který zažili doma, přenášejí v dospělosti na své děti – naprostá většina lidí, kteří bijí své děti, byli biti svými rodiči. Děti, které nezažily bití, umí své děti vychovat bez fyzických trestů.

Zneužívání

Sexuální zneužití je dle Rady Evropy nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoli pohlavní dotýkání, styk nebo vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče anebo kýmkoli, kdo dítě zneužívá. Takovou osobou může být rodič, příbuzný, přítel, odborný či dobrovolný pracovník či cizí osoba. Proto je třeba, aby dítě vědělo, jaká místa na těle jsou intimní a že se jich cizí lidé s výjimkou lékařů nesmí dotýkat, ani je k dotýkání nikdo nesmí nutit. Dítě má vědět, že když si dospělý něco zakázaného dovolí, není to chyba dítěte a lze se svěřit.

Zanedbávání

Zanedbávání je jakýkoliv nedostatek péče, který způsobuje vážnou újmu ve vývoji nebo dítě ohrožuje. Zanedbávaným dětem tak chybí např. hygiena, výživa, dohled a ochrana před úrazy a dalšími riziky života. Když je dítě zanedbáváno citově, už v útlém věku to má za následek opoždění pohybového vývoje, v dospělosti pak opoždění poznávacích funkcí a nízkou úroveň emoční inteligence, tedy citlivosti, dítě pak hůře navazuje vztahy i v dospělosti. Celý jeho život je pak jiný, než život člověka, kterému se rodiče věnovali tak, jak dítě potřebuje.

Jak pracovat s dětmi se syndromem CAN

Dítě, které zažije zanedbávání, týrání nebo sexuální zneužívání, se často chová jinak – jeho životní realita je jiná, než realita zdravě vyvinutých, sebevědomých a nezatížených dětí. Snaží se pak vyrovnat se s tím, co muselo prožít nebo naopak dohnat to, co mu chybí a k jeho projevům může patřit: uzavřenost, agresivita, problémy se vztahy, nízké sebevědomí, konfliktní projevy, závislosti všeho druhu, také horší prospěch, obecně nižší výkony i zdánlivě malá snaha a tak dál…

Jak na CAN ve skautském oddíle

Čeho si má vedoucí všímat

Zodpovědný vedoucí by si měl všímat těchto možných ukazatelů a nepodceňovat je:
změny nálad, strach jít domů nebo setkat se s určitou osobou, zanedbaný zevnějšek (nehty, vlasy, špinavé či potrhané oblečení…), neobvykle častý a silný hlad, škrábance, modřiny, uzavřenost, plačtivost, stydlivost, uzavřenost, časté „úrazy“ nebo přiznané sebepoškozování, citová vyprahlost a stěžování si na samotu nebo přílišné nároky či tresty doma…

Jaký má být vedoucí, aby byl pro ohrožené děti oporou?

Nelze ani vyjmenovat všechny možné konkrétní ukazatele syndromu CAN – vedoucí má být pozorný a nezavírat oči před problémy. Řešení vážných věcí vyžaduje i osobní účast a statečnost. Mimo odvahy ale také zodpovědný přístup a umění krotit svou zvědavost a dát přednost kvalitě, tedy obrátit se na na někoho zkušenějšího, spíše než „vařit z vody“ a experimentovat.

Co dělat, když vidím podezřelé ukazatele?

  • Domnělé oběti nabídněte (ne před ostatními dětmi) možnost mluvit o tom, co se stalo a pečlivě a se zájmem ji vyslechněte. Nenuťte dítě k popisu podrobností – získání detailních informací přísluší odborníkům.
  • Pokud dítě nechce mluvit přímo s vámi, nenuťte ho a podpořte ho v komunikaci s někým jiným, případně i anonymně s odborníky na lince důvěry pro děti (zdarma, nonstop a anonymně Linka bezpečí).
  • Pokud se vám dítě svěří, situaci nebagatelizujte a vyjádřete podporu ve snaze řešit situaci.
  • Poučte dítě o jeho právech (a povinnostech rodičů).
  • Nevyzvídejte ze zvědavosti a respektujte fakt, že detailní popisy událostí dítě mohou znovu traumatizovat.
  • Pokuste se předejít dalšímu setkání dítěte s pachatelem a pokud to jde, obraťte se na zákonné zástupce dítěte.
  • Pokud je vážné podezření, že pachatelem je rodič, kontaktujte policii či OSPOD.
  • Pokud se o situaci zajímají ostatní členové oddílu, zodpovězte případné dotazy na obecné úrovni tak, abyste zajistili klid a předešli panice, ale zároveň v maximální míře respektujte soukromí dítěte.
  • Kontaktujte profesionální pomoc – např. pro vhodný postup řešení Rodičovskou linku Linky bezpečí.
  • Pokud víte o protizákonném jednání, máte ze zákona ohlašovací povinnost. Odpovědný člověk kontaktuje policii či OSPOD dle bydliště dítěte, což lze i anonymně.

Základní body prevence

Vedoucí může dětem velmi prospět, pokud jim živě (např. formou hry či nácviku) dovede předat informaci, že bezpečné je UMĚT ŘÍCI NE, UTÉCT A SVĚŘIT SE NĚKOMU. Děti by také měly vědět o svém právu volat policii.
Samozřejmě pomůže, když téma sexuality umí vedoucí zařadit mezi další témata přirozeně a bez předsudků a když mají děti prostor ptát se, aniž by je vedoucí zatěžoval přemírou informací nebo svými osobními zkušenostmi.

Sám vedoucí se může preventivně bránit proti nedorozuměním nebo nařčení z ublížení dítěti. Je vhodné nebýt s jedním dítětem sám, otevřeně si vyměňovat informace s ostatními vedoucími. Vyplatí se velice citlivě a s rozmyslem přistupovat k trestům – mít především na paměti, že prožitek a vnímání trestu i vtipů je individuální, a to zvlášť z pohledu dětí, kterým už někdo ublížil. I pro dítě, které zažilo týrání nebo zanedbávání, může být citlivý vedoucí cestou k pochopení, že dospělí umí hrát fair a lze jim věřit.

S kým můžu spolupracovat

Kontaktujte profesionální pomoc – např. pro vhodný postup řešení Rodičovskou linku Linky bezpečí.
Pokud víte o protizákonném jednání, máte ze zákona ohlašovací povinnost. Odpovědný člověk kontaktuje policii či OSPOD dle bydliště dítěte, což lze i anonymně.

SpV doporučuje např. tyto odkazy a literaturu. S jakýmkoli dotazem k tomuto či jinému tématu se neváhejte obrátit na naši poradnu.

Autorkou článku je Marie Schönfelderová