Šimon: To úsilí stojí za to

11. 11. 2014

šimonDo pražského střediska Šipka chodí už druhým rokem vlče s poruchou autistického spektra.

Šimonovi je devět let a do oddílu přišel přibližně před rokem. Už když přišel, věděli jsme, že má Aspergrův syndrom. Nijak nás to neodradilo, jen jsme si uvědomili, že se na práci s ním budeme muset dobře připravit.

Už od začátku jsme Šimonovi museli vysvětlovat vícekrát pravidla her, jména ostatních dětí i vedoucích si pamatoval jen zřídka. Docela rychle jsme si uvědomili, že je to i tím, že stále nevíme, jak vše dobře uchopit a jak s ním pracovat. Začali jsme shánět další informace a brzy zjistili, že je mnoho způsobů, jak se autismus projevuje, ale každý případ je individuální. Obrátili jsme se tedy na Šimonovi rodiče a poprosili o radu je.

Tebe si budu pamatovat
Rodiče nám řekli, že Šimon má rád řád a pravidla, ale že mu je musíme vždy pořádně vysvětlit a dbát na jejich dodržování. Když mu cokoliv vysvětlujeme, tak s ním máme mluvit jako s dospělým člověkem. Když nebude něčemu rozumět, tak se sám zeptá. Jména jen pár děti a vedoucích zná proto, že si pamatuje pouze jména těch, kteří na něj udělali dojem. Také jsme brzy zjistili, že Šimon má snížený práh bolesti a když řekne, že ho něco bolí, tak už je to docela vážné. Má také rád fyzický kontakt a vždycky ho potěší, když ho někdo obejme.

Zapojit Šimona mezi ostatní děti v oddíle nebylo úplně snadné. Od začátku měl své dva stálé parťáky – kamaráda ze školy a mladšího bratra – a to mu stačilo. Vedoucích znal jen několik, protože na první výpravu jel až těsně před táborem. Za ten rok jsme ale se ale dozvěděli dost o tom, jak se Šimonem pracovat, takže tábor pro nás už nebyl tolik náročný a nečekaný.

Na začátku to se Šimonem pro nás bylo trochu těžké, ale myslím si, že to má smysl a to úsilí stojí za to. Každý jeho pokrok bereme jako úspěch a když je Simon nadšený a má z toho, co v oddíle zažívá radost, máme z toho skvělý pocit – ostatně stejně jako u všech ostatních členů oddílu.

Tereza Šmigolová – Treska