Vašík: Už zase chodím na puťáky

13. 2. 2012

Při tradičním patnáctiminutovém fotbálku během schůzky se Vašík většinou
postavil do branky, nebo zastával funkci stopera, tedy posledního bránícího
hráče. Nevyžaduje to totiž tolik běhání, takový hráč spíše vyčkává a zasáhne
do hry v přesně stanovený okamžik. Pro kluka, který se narodil o více než dva
měsíce dříve, a nemá proto dostatečně vyvinuté všechny orgány, byly takovéto
chvilky k nezaplacení – mohl se zapojit do akční hry stejně dobře jako ostatní.

Vašík se narodil tak brzy, že neměl velkou šanci na přežití. Naštěstí vše
dopadlo dobře a vyvázl ze všech trablů „pouze“ s poruchou hybnosti dolních
končetin. Původně to vypadalo, že bude celý život upoután na kolečkové
křeslo. Jeho maminka ale za pět let tvrdé práce dokázala nemožné – Vašík
začal pomalu chodit. Stále to ale bylo maximum z minima, takže nedokázal
ujít delší vzdálenost; na krátký běh musel vynaložit neskutečné úsilí. I přes
toto znevýhodnění prošel celým skautským věkem – od vlčat až po současné
rovery.

Jak si poradí u skautů?

S Vašíkem jsem se poznal blíž v momentě, kdy přestoupil z vlčat k nám do
skautů. Dříve jsem znal jen typický obrázek z vlčácké výpravy – rozbouřená
smečka se žene z kopce do kopce a Vašík sedí na ramenou jednomu z
vedoucích. Teď jsem si pomyslel: Jak to budeme s Vašíkem dělat ve skautech?
Z drobka, který se lehce nese na ramenou, se stane dospívající kluk. Navíc
trasy výprav se ve vlčatech a ve skautech značně liší nejen ušlou vzdáleností,
ale i náročností. Řada dospívajících kluků si navíc ve svém věku ráda dokazuje
fyzickou sílu.

Jak může Vašík v takovém prostředí obstát?

Velikou výhodou pro něho i pro nás vedoucí bylo, že jeho kamarádi z oddílu
znali Vaškovu situaci už z vlčat. Odpadla tak fáze potřebného začleňování do
kolektivu, která je jinak podle mého názoru velmi důležitá. Když jsme hráli
nějakou běhací hru, Vašík si mohl říct, zda se jí zúčastní, nebo ne. Klukům
v oddíle většinou nikdy nevadilo být s Vašíkem v družině nebo v týmu, a to ani
ve chvíli, kdy byl součástí hry nebo výpravy rychlý pohyb, běh, nebo pochod
na delší vzdálenost. Nevynikal sice ve fyzických disciplínách, intelektuálně měl
ale navrch, takže pomohl jinde..

Výpravy jsme se nesnažili plánovat co nejdelší, naopak jsme se více zaměřili
na místa, která jsme mohli navštívit po cestě a strávit tam nějakou dobu.
Hrady, zámky, skalní města, rybníky na koupání. Abychom Vašíkovi cestu co
nejvíce ulehčili, rozdělili jsme si většinu jeho bagáže mezi nás ostatní. A snažili
jsme se, aby s ním vždy někdo šel, aby se necítil jako poslední vzadu. Delší
výpravy, např. tradiční prázdninový puťák jsme plánovali tak, aby se mohl
Vašík vždy s jedním z vedoucích část cesty svézt vlakem nebo autobusem.
Tím byl v cíli dřív než zbytek a připravil pro ostatní večeři nebo aspoň rozdělal
oheň.

Plánujte a myslete v alternativách

Vašík nikdy nebude chodit ani běhat jako ostatní děti. Díky čase stráveném
v našem oddíle ale bude mít vzpomínky na chvíle strávené na táboře nebo na
výpravě společně s ostatními. Stačilo pro to jen naplánovat program trochu
dopředu a přemýšlet trochu v alternativách. Začali jsme díky tomu třeba jezdit
na jaře místo pochodu Kokořínskem na vodu. Do programu výprav jsme také
začali zařazovat více her, aby se celková vzdálenost k ujití zmenšila a doba
výpravy zůstala stejná. Umožnili jsme tak dalšímu dítěti vyrůst mezi námi.

Další příběhy začlenění najdete zde: KamzíkSkokanČokyVašíkHonzík.